Úvodní stránka » O knihovně » Historie knihovny
Historie knihovny v Buštěhradě
Předchůdcem buštěhradské veřejné knihovny byla „Čtenářsko-ochotnická beseda“, založená v roce ještě za c. a k. mocnářství v roce 1880. Hlavním iniciátorem a jejím prvním vedoucím byl řídící učitel Jaroslav Šindler – Harkavský. Jejím sídlem byl pravděpodobně dům čp. 62, v němž dnes sídlí restaurace „Hotel Buštěhrad“. Spolek vyvíjel svoji činnost až do roku 1910. Podle dobového svědectví v tomto domě spolu s knihovnou působili i divadelní ochotníci a pěvecký sbor.
První veřejná knihovna v Buštěhradě byla otevřena až v době Československé republiky v roce 1922 a jejím prvním zaznamenaným knihovníkem byl učitel František Černoch. Místo, kde byla provozována, není nikde doloženo, ale s největší pravděpodobností zůstávala v čp. 62. V roce 1923 přichází nový knihovník, kterým se stal ředitel školy Antonín Urban, na jehož popud vznikla i knihovní rada. V dubnu téhož roku byla otevřena veřejná čítárna pro veškeré obyvatelstvo, z počátku hojně navštěvovaná. K dispozici byla na dvacet různých denních a týdenních novin a časopisů.
V roce 1926 se knihovníkem stal řídící učitel Karel Dörfler, kterého v roce 1932 vystřídal učitel Ladislav Šimandl. Není známo, do kdy svou funkci zastával, pamětníci uvádějí ještě jména jeho dvou následovníků, jimiž byli dělník Václav Mildorf a důchodce Jaroslav Pitner.
Zápis v buštěhradské kronice za rok 1945 na straně 88 (1. Díl kroniky) uvádí: “Pro zlepšenou kulturní činnost v obci byla znovu obnovena městská knihovna, která byla v r. 1940 uzavřena a mnoho knih bylo Němci zabaveno a odvezeno neznámo kam. Značná část knih se ztratila hlavně při převozu knihovny ze zámku, kde byla v tu dobu knihovna umístěna. Zbytek knih byl uložen v bednách na půdě radnice. Občanstvo bylo vyzváno místním rozhlasem, aby knihy, které má doma a jsou majetkem veřejné knihovny, vrátilo zpět knihovně“ (zapsal K. Trousil, kronikář).
Prvním poválečným knihovníkem se stal syn tehdejšího předsedy MNV, student Oldřich Šícha. V následujícím roce se však funkce vzdal a na jeho místo se opět vrátil Václav Mildorf, a poté se záznamy o zdejší knihovně odmlčují na dobu deseti let. V roce 1957 je uveden knihovník Karel Trousil, v létech 1958-1960 Josef Hlinka, důchodce, po kterém do knihovny nastoupil Karel Šnek, úředník SONP Kladno, který byl absolventem knihovního kurzu. O naši knihovnu se dobře staral celých deset let, během kterých knihovna působila opět v čp. 62 (v „Hotelu Buštěhrad“).
Po Karlu Šnekovi se role knihovnice ujala studentka Alena Zvoníčková, avšak v roce 1977 se knihovna stěhuje do domu čp. 58 (?), jehož majitelka Libuše Levá se zároveň stává knihovnicí. V roce 1981 se funkce knihovníka ujímá student Jaroslav Lébr, kterého po dvou letech v roce 1983 střídá úřednice Lenka Mildorfová, za jejíž éry knihovna odebírala řadu časopisů. Zájemců o knihovnu bylo stále dost, avšak časem jejich řady řídly, rovněž knihovní místnosti už přestávaly vyhovovat. V roce 1989 byly vybrány náhradní prostory v domě čp 32, v někdejší lékárně. Zde provoz knihovny pozvolna ustával a její úplný konec nastal v prosinci 1991, kdy dům narušila dopravní nehoda: nákladní auto dostalo smyk a zastavilo se až uvnitř knihovny. Dům byl opraven následujícího roku, v březnu roku 1992 byla knihovna slavnostně otevřena a přivítala profesionální knihovnici, jejímž předchozím působištěm byla Státní vědecká knihovna v Kladně. Byla to paní Naďa Opitzová, jež nastoupila v roce 1990. V této době byla buštěhradská knihovna tzv. Obecní knihovnou s působností i pro některé okolní obce. Paní Opitzová navázala kontakt se školami, pořádala různé besedy a v dětech zapalovala lásku ke knize.
Od 1. 1. 1997 knihovnu financuje Obecní, později Městský úřad v Buštěhradě. V roce 1996 se novou knihovnicí stala Květa Jedličková. Knihovna stále byla v čp. 32, ale jako kdyby dům přitahoval různé nehody. V domě se zřítila zeď, hned za vstupními dveřmi, kterými se do knihovny chodilo. Provizorní vstup, který se zatím používal, nebyl pro návštěvníky bezpečný a majitelka dům posléze prodala. Ale zase se našlo řešení. Na Kladenské ulici byla zavřena cukrárna „U Sršňů“ v čp. 4 a Město tyto prostory pronajalo pro knihovnu. To bylo v lednu roku 2000. Místnosti byly sice menší, ale všechen inventář se tam vešel.
Po dokončení „Kulturního střediska“ v čp. 206 byla přestěhována do velmi hezkých prostor v říjnu roku 2002. Paní Jedličková tu ještě nějaký čas pracovala, ale již v lednu 2003 požádala o zrušení pracovního poměru. Aby chod knihovny nebyl přerušen, její místo zastávala krátkodobě paní Ivona Kasalická. Nový knihovník, Jiří Samek z Družce, nastoupil do naší knihovny 1. 4. 2003.
Od roku 2008 je knihovnicí paní Drahomíra Čermáková. Za jejího působení se uskutečnila řada autorských čtení, cestovatelských přednášek, setkání se vzácnými bibliofiliemi nebo poznávacích vycházek po okolí, a vznikly i nové tradice. Úplnou novinkou byla např. akce 1. 3. s názvem Baba Marta, tj. uvítání jara podle bulharských lidových zvyků, které se uskutečnilo v Domě pečovatelské služby. Knihovna připravila řadu akcí i pro nejmenší čtenáře, jimiž jsou tradiční Pasování nových čtenářů z řad absolventů 1. třídy zdejší ZŠ, Den poesie malých psavců a básníků. V poslední době se staly oblíbenými i kurzy řeckých tanců pro veřejnost.
Během svého trvání bývala knihovna velmi často dlouhodobě zavřena. Někdy se jednalo o týdny, jindy o měsíce. V případě okupace to byly celé roky.
V roce 2015 se knihovna znovu přestěhovala, tentokrát do nově zrekonstruovaných prostor v přízemí západního zámeckého křídla. Nové prostory tak čtenářům a veřejnosti poprvé nabízejí celkem tři samostatné místnosti: recepci s regály knih, klidná studijní místa u počítače nebo v křeslech a na sofa, a samostatný dětský koutek s dětskými obrázky, hračkami a samozřejmě knihami pro děti. Velmi oblíbeným se stalo i venkovní posezení v přilehlém zámeckém podloubí, kde si spolu s knihou můžete vychutnat i dobrou kávu. Doufejme, že na tomto místě knihovna zakotví natrvalo.
V současnosti, jak lidé méně čtou tištěné knihy, se i funkce knihoven postupně mění a reaguje na novou poptávku. Naše knihovna tedy je doplněna o infocentrum s kavárnou, dětský koutek, organizuje řadu akcí (besedy, přednášky, akce pro děti, filmový klub…), stává se nejen místem tiché četby, ale i setkávání lidí.
(Základem textu je text p. Věnceslavy Cachové z ro.2003, v letech 1979 – 2003 kronikářky města.)